Jak integrovat luxusní bazén do svažitého hotelového pozemku bez narušení krajiny
Svažitý hotelový pozemek se v první fázi projektu často jeví spíš jako komplikace. Přináší náročnější zakládání, výškové rozdíly, složitější odvodnění i otázku pohodlného pohybu hostů. Právě při návrhu bazénu se ale může přirozený sklon terénu proměnit v jednu z největších předností celého projektu.
Luxusní bazén totiž nemusí stát na uměle vytvořené plošině vyříznuté do svahu. Může se stát přirozenou součástí topografie: částečně se ponořit do terénu, navázat na hotelové terasy, otevřít se přelivnou hranou směrem do krajiny nebo propojit několik výškových úrovní wellness.
Základní princip je jednoduchý: nepřizpůsobovat pozemek bazénu, ale navrhnout bazén podle logiky konkrétního místa.
Terén jako součást architektonického konceptu
První otázka by proto neměla znít: Kam se bazén vejde?
Důležitější je pochopit samotný pozemek. Kam přirozeně klesá? Kde se otevírají nejlepší výhledy? Jakým směrem místem proudí voda? A kudy budou hosté přicházet z hotelu nebo wellness?
Současné principy udržitelného site planningu doporučují zachovat původní topografii a vegetaci v co největší míře a vyhnout se zbytečně rozsáhlým terénním úpravám. Pokud je potřeba terén modelovat, nové svahy a terasy by měly na původní reliéf navazovat postupně. Výsledkem by neměla být ostrá hranice mezi „stavbou“ a „krajinou“.
U hotelového bazénu to často znamená rozdělit celý program do několika výškových úrovní namísto vytvoření jedné velké horizontální platformy.
Takové řešení má i další výhodu: při pohledu z okolní krajiny může celý objekt působit podstatně menší, než ve skutečnosti je
Bazén částečně vložený do svahu
Jedním z nejpřirozenějších řešení je bazén, jehož horní strana je zapuštěna do terénu, zatímco spodní část se směrem do krajiny postupně odkrývá.
Není tak nutné celý svah výrazně přemodelovat. Samotná konstrukce bazénu pomáhá překonat výškový rozdíl.
Na horní straně může vodní plocha plynule navazovat na terasu hotelu nebo wellness. Na nižší straně se naopak otevírá prostor pro přelivnou hranu, prosklenou stěnu nebo lehce působící fasádu konstrukce.
Podobný princip využívá také realizace nerezového bazénu IMAGINOX ve svažitém terénu. Jedna strana bazénu je začleněna přímo do svahu, zatímco druhá zůstává volně přístupná. Výškový rozdíl zde nebyl problémem, který bylo potřeba odstranit, ale stal se součástí architektonického řešení.
U hotelových projektů lze stejnou logiku využít ve větším měřítku. Typickým příkladem může být wellness terasa částečně zapuštěná do svahu, která se otevírá pouze jedním směrem – k panoramatu.
Terasování místo jedné velké platformy
Srovnat svažitou parcelu do jediné úrovně zpravidla znamená velké množství výkopů, násypů a opěrných konstrukcí.
Citlivější alternativou je rozdělit provoz do několika menších teras.
Na nejvyšší úrovni může být hotelová terasa, o něco níže klidová wellness zóna a pod ní samotný bazén. Výškový rozdíl se tak nerozpadá do jedné vysoké opěrné stěny, ale přirozeně se rozloží do architektury.
Tento princip dobře ilustruje Mohr Life Resort v rakouském Tyrolsku. Nové wellness vzniklo na mírném svahu pod původním hotelem a je rozděleno do dvou výškových úrovní. Podle architektů právě rozdíl mezi nimi umožnil přirozené začlenění bazénu do celkové kompozice wellness.
Ještě výrazněji pracuje s topografií Puradies Nature Resort v Leogangu. Půdorysy nových wellness části kopírují přirozený terén a zelené střechy plynule přecházejí do okolních luk. Přestože nová architektura zabírá více než 3 000 m², z některých úhlů se v krajině téměř ztrácí.
Pro hotelového developera z toho vyplývá důležitá věc: větší wellness nemusí automaticky znamenat výraznější zásah do krajiny.
Infinity pool není dekorace. Musí vycházet z terénu
Svažitá parcela přímo vybízí k použití infinity nebo negative-edge bazénu. Právě zde ale snadno vznikají řešení, u kterých je efekt nekonečné hladiny použit jen jako efektní vizuální prvek.
Dobře navržený infinity pool začíná výhledem.
Přelivná hrana by měla pracovat s konkrétní osou – například s horizontem údolí, moře, lesa nebo horského masivu. Pokud se správně nastaví poloha hosta, výška vodní hladiny a samotná hrana bazénu, konstrukce se opticky vytratí a voda začne působit jako další vrstva okolní krajiny.
Jinými slovy: výhled by měl určovat polohu přelivu, nikoli přeliv určovat výhled.
TIP: Inspirací může být prosklený infinity pool zasazený do mírně svažitého terénu.
To, co není vidět, je stejně důležité jako samotný bazén
Jedna z nejčastějších chyb při navrhování bazénu do svahu vzniká pod úrovní terénu. Bazén je velká konstrukce naplněná vodou. Jeho vztah ke geologii svahu, podzemní vodě, základům a opěrným konstrukcím proto musí být řešen od samého začátku.
Na svažité lokalitě mohou být tlaky zeminy na horní a spodní straně konstrukce velmi rozdílné. Bazén navíc může zachytávat povrchovou i podpovrchovou vodu proudící po svahu.
Ještě před definitivním určením jeho polohy by proto měl být znám geotechnický profil pozemku, stabilita svahu, podmínky zakládání a režim podzemních vod.
Bazén, hotel, terasa a opěrné konstrukce také nemusí mít stejné založení ani se nemusí v čase deformovat stejným způsobem. Vzájemný konstrukční vztah těchto prvků proto musí být přesně definován už v projektu, ne až během realizace.
Pro architekta z toho plyne jednoduché pravidlo:
Geotechnik a bazénový specialista by měli do projektu vstoupit dříve, než se definitivně uzamkne poloha a výšková úroveň bazénu.
Odvodnění musí být součástí architektury
Ve svažitém terénu není důležitá jen voda uvnitř bazénu. Z konstrukčního hlediska může být ještě problematičtější voda, která proudí krajinou kolem něj.
Dešťová voda stékající ze svahu může zvyšovat zatížení opěrných konstrukcí, saturovat zeminu a dlouhodobě ovlivňovat stabilitu okolí bazénu.
U strmějších lokalit proto EPA doporučuje povrchový odtok zpomalovat a řídit například pomocí teras, vegetačních průlehů nebo dalších prvků, které snižují rychlost proudící vody.
Takové řešení přitom nemusí vypadat jako technická infrastruktura.
Odvodnění lze začlenit do vegetačních pásů, štěrkových zahrad, hran teras nebo retenčních ploch. To, co plní čistě technickou funkci, se tak může zároveň stát přirozenou součástí landscape designu.
Současně je důležité od sebe oddělit tři různé systémy: bazénovou technologii, povrchovou dešťovou vodu a podpovrchovou vodu přitékající ze svahu.
Pokud se jejich vedení začne řešit až po dokončení architektonické studie, může si vyžádat zásahy do již navržené krajiny nebo konstrukcí.
Technologii skrýt, ale neztratit k ní přístup
Každý hotelový bazén potřebuje technologické zázemí: filtraci, potrubí, akumulační nádrž přelivného systému a dostatečný prostor pro pravidelnou údržbu.
Svažitý pozemek přitom nabízí jednu praktickou výhodu – značnou část této infrastruktury lze přirozeně skrýt.
Technologická místnost může vzniknout pod bazénovou terasou, ve spodním podlaží objektu nebo přímo v prostoru vytvořeném přirozeným výškovým rozdílem.
U jedné z realizací nerezového bazénu IMAGINOX byla například technologie umístěna do šachty pod obložením terasy. Výškový rozdíl tak vytvořil potřebný technický prostor, aniž by bylo nutné přidávat do zahrady další samostatný objekt.
U hotelového provozu je však třeba řešit ještě jednu věc: servis.
Technik provádějící běžnou údržbu by neměl procházet odpočinkovou zónou hostů. Dobře navržený hotel proto odděluje guest flow a service flow už v architektonické studii.
Bazén by neměl vymazat vegetaci, která místo definuje
Jedním z nejrychlejších způsobů, jak resort připravit o charakter místa, je během výstavby odstranit původní vegetaci a po dokončení ji nahradit univerzální „hotelovou zahradou“.
V citlivém prostředí dává větší smysl opačný postup.
Nejprve identifikovat hodnotné stromy, skupiny vegetace, skály a další prvky, které definují charakter pozemku. Teprve potom mezi ně citlivě umístit bazén a související provoz.
Sustainable Sites Initiative upozorňuje, že vzrostlé porosty ani přirozeně vyvinutou půdu nelze jednoduše nahradit novou výsadbou. Jejich ekologické a mikroklimatické vlastnosti vznikají po desetiletí.
Současné standardy GSTC pro hotely zároveň doporučují minimalizovat zásahy do přírodních ekosystémů a při nové výsadbě upřednostňovat původní nebo endemické druhy.
V okolí bazénu to může znamenat méně dekorativních záhonů a více přirozeného pokračování vegetace, která už na svahu roste.
Materiály by měly bazén spojovat s místem
Čím výraznější je okolní krajina, tím méně materiálů projekt zpravidla potřebuje.
Bazén ve svažitém hotelovém areálu může fungovat velmi přesvědčivě s omezenou paletou dominantních povrchů: voda, zeleň, lokální kámen, dřevo a případně pohledový beton nebo nerez.
Materiál opěrných zdí může například navazovat na místní geologii. Nerezová bazénová vana zase díky čistým hranám nepřebíjí své okolí a může působit spíše jako neutrální vodní plocha než jako výrazný stavební objekt.
Také hotel Bergwelt Grindelwald byl navržen tak, aby přirozeně zapadl do prostředí švýcarských Alp a respektoval charakter okolní krajiny i místní architektury. Smyslem přitom není krajinu doslova napodobovat.
Účinnější bývá omezit množství konkurenčních prvků a nechat hlavní roli samotnému terénu, vegetaci, vodě a výhledu.
Myslet také na pohled z krajiny směrem k bazénu
Při návrhu bazénu se přirozeně řeší především to, co uvidí host ležící u vody.
U resortu umístěného v otevřené krajině je ale stejně důležitý opačný pohled: jak nerezový bazén a wellness vypadají z údolí, protějšího svahu nebo příjezdové cesty?
Rozsáhlá světlá bazénová vana, vysoká opěrná stěna nebo tisíce metrů čtverečních teras mohou být v otevřené krajině viditelné z velké vzdálenosti.
Projekt by proto neměl být hodnocen pouze v půdorysu nebo z perspektivy hosta u bazénu. Stejně důležité jsou vzdálené pohledy a řezy vedené celou krajinou.
Právě vizuální dopad na okolní prostředí patří mezi oblasti, které GSTC doporučuje posuzovat už při volbě místa a během návrhu hotelového projektu.
Přístupnost musí fungovat i v terasovitém resortu
Terasovitý koncept přináší jednu zásadní výzvu: větší počet výškových úrovní.
Cesta hosta k bazénu může být architektonickým zážitkem sama o sobě. Může pracovat se schodišti, průhledy a postupným otevíráním výhledu do krajiny. Hlavní wellness zóna ale zároveň musí zůstat pohodlně dostupná i lidem s omezenou pohyblivostí.
GSTC zahrnuje dostupnost hotelových zařízení pro osoby se speciálními potřebami přímo mezi kritéria udržitelného návrhu.
Rampy, výtahy a bezbariérové trasy by proto neměly být dodatečným technickým řešením přidaným na konci projektu. Musí být od začátku součástí stejného terasového konceptu jako bazén a wellness. Méně modelovat krajinu, více modelovat architekturu
Nejpůsobivější bazény ve svažitém terénu zpravidla nevznikají tak, že se kus kopce odstraní a nahradí velkou vodorovnou terasou.
Vznikají tehdy, když se architektura přizpůsobí vrstevnicím, bazén využije přirozený výškový rozdíl a technické zázemí se stane součástí terénu.
Pro developera může takový přístup znamenat náročnější koordinaci v úvodní fázi projektu. Z dlouhodobého pohledu ale přináší hodnotnější výsledek.
Hotel pak nepůsobí jako objekt postavený na krajině, ale jako místo, které z ní přirozeně vyrůstá. A právě bazén může být prvkem, na kterém je toto propojení patrné nejsilněji.
Vodní hladina totiž nemusí krajinu jen doplňovat.
Může se stát jejím pokračováním…
Zdroje:
https://stg.wbdg.org/do/sustainable/optimize-site
https://www.archdaily.com/928668/mohr-life-resort-noa-star-network-of-architecture
https://www.archdaily.com/1004216/puradies-nature-resort-noa-star-network-of-architecture
https://www.sustainablesites.org/uconn-stem-research-center-science-1
https://www.gstc.org/gstc-criteria/gstc-inDustry-criteria-for-hotels/
